Den 2. – Ubytování v Negombo

22. ledna 2009

Jakmile se na letišti otevřou dveře s nápisem EXIT, začíná boj. Ještě než uděláte první krok, všichni na vás mávají, abyste šel k nim, protože vám chtějí „pomoct“. Je úplně jedno, zda se jedná o pracovníky bank – směnáren, nabídky odvozu, či jiných služeb. Poučen od známých jsem všechny slušně odmítl a zamířil k našemu řidiči s cedulí ICE BEAR HOTEL.

Cestou z letiště do hotelu jsme měli oči navrch hlavy – taky proto, že na Srí Lance jezdí jako prasata (a vlevo).

Ubytování v Ice Bear Hotel

Uvítali nás vřele. Po odložení batohů jsme se šli podívat do zahrady, která byla oázou v začínajícím horku. Byli jsme k smrti unavení, ale kamarádi nás varovali, že když půjdeme spát, budeme se těžko vyrovnávat s časovým posunem, tak jsme se drželi.

Více informací o ubytování v Ice Bear Hotel.

Cesta do města

Pro oběd jsme museli do města. V pravé poledne, cca 2 km, nikde žádný běloch, všichni čumí (doslova), tuk-tukáři (Wikipedie: tuk-tuk EN) se neustále ptají, zda chceme svést. Tuk-tukáři stojí na každém patníku a ti ostatní zastavují nebo alespoň přibržďují, aby se nás zeptali.

Ve městě jsme nakoupili podezřelé mastné jídlo od chlapíka se špinavýma rukama a na tržišti zeleninu. To by pro dnešek stačilo. Na cestu zpět ale nemáme sílu. Rozdíl 40 °C a málo spánku je přeci jen znát.

První smlouvání

Zkoušíme usmlouvat pár tuk-tukářů, ale koukají na nás jako na blázny a poprávu. Vzhledem k našemu odhadu vzdálenosti hotelu jsme mysleli, že cenu dost přepálili. Jejich konečná nabídka však asi odpovídala realitě jízdy bělocha za normální cenu. Nabídky začínaly na 200 – 250 rupiích (40 – 50 Kč), u 150 rupií říkali: „fair local price“, vzali jsme asi 5. nebo 6. dročku za 120 rupií.

Koupání a procházka

Po jídle přišla spánková krize. Byli jsme už pěkně sežvejkaný a číst v houpací síti Rexlex prostě nešlo. Šli jsem se vykoupat do oceánu, který šplouchal 150 metrů od našeho pokoje. To nás trochu osvěžilo a tak jsme se vydali kousíček po pláži, což nás ale záhy přestalo bavit, protože není pěkná. Zabočili jsme směrem do města a v tu chvíli jsme kličkovali ghetem. Obydlí všech vrstev na 100 metrech. Od prken podpírající palmové listy, přes domy (spíš ruiny) bez dvěří a oken, po dům s plotem do něhož jsou zabetonované skleněné střepy. Průchodem uličkou, kde nevíte co od těch lidí čekat a kteří pískají na vaší přítelkyni, jsem si splnil bobříka odvahy.

Po šťastném návratu nás na pokoji zastihla druhá krize, větší. Na chvilku jsme usnuli. Šli jsme se válet do zahrady a čekat na večeři.

Večeře

K večeři nebylo na výběr, respektive bylo – z chicken curry a fish curry, rýže nesmí chybět. Každý jsme si dali něco jiného, ale obojí bylo stejně „dobré“. Po večeři „zdravotní“ slivovice a SPÁNEK.

Zvířata dne

Kachny, husa, krabi, kočka, pes, vrány (ty bych na Srí Lance nečekal, ale je jich tam hodně), kotě, myši a „mlaskací“ ještěrky (ty potvory vám vlezou všude).

Další den: Zítra prozkoumáme okolí.