Srílanská kuchyně má samozřejmě jiné zvyklosti než ta naše, a to jak formou stravování a jídlem samotným, tak i úrovní hygieny místních občerstvení. Musím zaklepat na dřevo, že jsme žádné žaludeční ani střevní potíže neměli, i když v Nuwara Eliya jsme tomu asi nebyli daleko. Rozhodně doporučuji přibalit mezi léky s sebou něco proti průjmu.
Srílanská kuchyně = pálivé + kari
Já nejsem zrovna příznivcem kari (curry), ale přežil jsem a vůbec mi to nevadilo. Chuť kari byla často až na druhém místě, hned po pálivosti. Ano, kuchyně na Srí Lance skutečně vzbuzuje dojem, že se vaří dle receptu: pálivé + kari = dobré. Občas člověk něco vyhodí, protože se to nedá, ale není se čeho obávat. Různé těstovinové taštičky koupené na ulici stojí zhruba 20 -30 rupií (4 – 6 Kč).
Restaurace
Resturace si myslím není třeba popisovat. Tu správnou zkrátka najdete dle prostředí. Běžná jídla jako „těstoviny s“, rice & curry, rýže s kuřetem či rybou apod. stojí cca kolem 300 – 400 rupií (60 – 80 Kč).
Jídlo v rodině
Je poměrně pravděpodobné, že vás někdo pozve na jídlo domů. Zejména pokud se trochu sblížíte. Nás pozvali 2 tuk-tukáři. U jednoho jsme si kvůli tomu, že nám jel vlak dali jen čaj, u druhého jsme to měli komplet.
Je dobré se před vstupem do domu zout. Budou vám říkat, že nemusíte, ale je to starý zvyk a projev úcty. Počítejte také s tím, že dostanete do ruky album a budete si prohlížet rodinné fotografie – rodina je na Srí Lance nade vše.
Jídlo v rodinně je moc dobré a je jiné od toho z ulice. Dovolím si odkázat na 18. den cestopisu, kdy jsme byli na večeři u domorodců.
Jídlo na ulici
V ulicích běžně potkáte stánky s ovocem, které je výborné a levné. Neváhejte proto nakupovat dobroty jako:
- banány,
- papaya,
- mango,
- jackfruit (koupil nám ho tuk-tukář cestou do Nuwara Elyia),
- a další.
Nakoupit ovoce a zeleninu můžete také na tržištích, které snadno naleznete nebo se doptáte.
Také uvidíte stánky s různými smaženými těstovinovými taštičkami (zmiňovanými výše). Některé jsou ještě obalované ve strouhance a poté smažené. Mívají tvar válečku nebo trojúhelníku. Obsahují samozřejmě hodně kari a jsou pálivé. Oblíbili jsme se hlavně ty s:
- bramborami (brambora není pálivá 🙂 ),
- vajíčkem a
- kuřetem.
V nabíce jsou také s rybou a mořskými potvorami a asi i další. Pozor na případné schované kuličky pepře a bobkové listy. Vše snězte ještě ten den. Já sice jednou nebo dvakrát baštil vybrané kousky i den poté, ale tohle nám říkal mísťák.
Chleba nemá náš typický tvar a je mastnější, ale taky v poho. Sýry neshánějte. Jsou snad jen v supermarketech a drahé (od 50 Kč). Ani salámy a paštiky nejsou obvyklé, jak jsme zjistili hned druhý den pobytu v Negombo.
Pití
Voda
Vodu v láhvi s sebou budete tahat pořád. Je však potřeba kontrolovat, zda má láhev neotvřený plastový uzávěr, ale i zda má přes něj zavařený igelit. Mohli by vám prodat láhev znovu naplněnou místní vodou, což by nemuselo dopadnout dobře. Místní voda je jiná než evropská. Není to jen chlorizací, ale má jinou mikrofloru nebo něco takového – přesně nevím. To však může způsobit, že budete víc toužit po záchodě než po pobíhání venku.
Led a zmrzlina
S tím souvisí také led, který se dává do pití. V lepších hotelech je vyráběn z kupované vody. Jenže …
Zmrzlinu jsme si dávali jen v restauracích a jednou v Galle také u motostánku se zmrzlinou. Byla v plastové krabičce jako se u nás prodávala dřeň nebo malé levné hořčice. Nidky se nám nic nestalo 🙂 .
Kokosy
Kokosy (King Coconut) jsou výborným zdrojem osvěžení. Žlutý ořech stojí asi 20 rupií a je to vlastně jen mladá verze u nás známého hnědého kokosu. Po zakoupení Vám jej špinavou mačetou otevřou. Můžete pít rovnou nebo si vzít brčko, které, jak jsem později zjistil, používají znovu a znovu, když jej s prázdným kokosem vrátíte. Kokosové mléko je trošku tučné a nasládlé.