Den 17. – Chrám Buddhova zubu a botanická zahrada v Peradeniya

6. února 2009

Z příjemného spánku nás probouzelo troubení na silnici, ale stejně jsme už museli vstávat. Plán zněl: při snídani ve městě vymyslíme dnešní den. Vyšli jsme z pokoje a na schodech do přízemí nám naše bytná řekla, že máme připravenou snídani. Její tatínek se nám snažil poradit, která místa jak naplánovat. Naše špatná angličtina a jeho nedoslýchavost spolu s naší představou a radami Lonely Planet se jaksi … mísily. Kupodivu jsme se nakonec dobrali k tomu, že jsou naše představy a jeho doporučení stejné. Padlo rozhodnutí na chrám Buddhova zubu a následně botanickou zahradu v Peradeniya.

Chrám Buddhova zubu

Vyrazili jsme dolů k jezeru Kandy u kterého se chrám nachází. Poblíž chrámu jsem si uvědomil, že nemáme dlouhé kalhoty – opět 🙂 . Poprvé se nám to stalo při cestě do chrámu Dowa, ale ten byl stejně zavřený. Zkusili jsme se k chrámu dostat i tak, protože někde je možné si takovéto „povinné doplňky“ vypůjčit. Mirku ale nepustili. Místní prodavač nám chtěl půjčit jeden sarong za 200 rupií, což jsme odmítli. Nezbývalo než vyrazit do Peradeniya. Viděli jsme chudáka pracujícího slona a už jsme si to štrádovali k autobusovému nádraží spolu s hodným domorodcem, který nás chtěl strčit – asi hodnému – tuk-tukáři, ale po našem odmítnutí nás posadil na autobus do botanický.

Botanická zahrada v Peradeniya

Cesta stála 18 rupií (3,60 Kč) za oba a byla celkem krátká. Zato vstupný do botanický bylo evidentně s cizineckou přirážkou – 600 rupií za lupen domorodci určitě neplatí.

Orchideje popisované v Lonely za to určitě nestály, ani Japonská zahrada jejíž název nás zaujal. Celkově však botanická v Peradeniya na rozdíl od ZOO v Dehiwala za návštěvu určitě stojí. Strávili jsme tam jen pár hodin, protože Mirka už chtěla jít na oběd (o tom později), ale určitě není problém strávit tam ½ až celý den. Řady palem po obou stranách cesty evokují Beverly Hills, ale jinak můžete vidět, na čem roste kakao, pravá arabská káva, nebo pepř. Já si nejvíc ulít na bambusu, ze kterýho si chci udělat takovou trojfotku na zeď. Snad jsem něco vhodnýho nafotil, to ukáže až monitor. Mají tam taky nějaký obrovský stromy, strom, ze kterého se vyrábí jed a tak dál. Jo a ředitel tam má krásnej barák. Za stromy se schovávají milenecké páry vyšší třídy (jiná na takovýhle srandy nemá) a v korunách některých stromů spí velké množství netopýrů, který mají rozpětí křídel alespoň půl metru.

Nákupy, jídlo a opice

Protože měla Mirka hlad, vyšli jsme z botanický po pár hodinách a vyrazili směrem Kandy, podívat se po nějakých dárkách a hlavně obědu. Zasekli jsme se v nějakym supermarketu u marmelád, protože jsou pro nás z nezvyklého ovoce. Po nudlích u číňanů jsme dorazili do rušného Kandy a ťapali do kopce na vyhlídku ze které je přes jezero krásně vidět chrám Buddhova zubu (ze kterého jsou všechny ty profláklé fotky). Na cestě z vyhlídky domů, jsme potkali několik tlup opic. Už vím, proč se říká: Drzý jako pice – jsou schopný sebrat nám nákup z ruky. Cestou jsme ještě potkali tuk-tukáře, který nám nabízel cestu do Peradeniya za 200 rupií (což asi není špatná cena). Děsně se na nás pověsil a vyprávěl, koho kam vozil a dával nám číst reference od jiných Čechů. Nabízel nám cestu do Elephant Orphange v Pinawala, tam a zpátky za 6 Euro na osobu. Tam a zpět je to dle jeho slov 100 km a tomu by cena odpovídala, navíc jsou v ceně zajímavá místa po cestě. Tak uvidíme, no. Měl jsem DĚSNOU CHUŤ NA PIVO a tak jsme si dali dva kousky v restauraci – to vám byla paráda. Doma nám paní domácí udělala výbornou rýži se zeleninou, což byly papričky, fazolky, nějaký hrášek či co, nesměla chybět ochutnávka kari a zeleninový salát s ananasem. Vše bylo výborné.

Další den: Zítra snad uvidíme tu Buddhovu stoličku a Mirka si vykoupe slona. Musím jít, Afghánec volá.