Den 14. – Ella – Chrám Dowa a Ajurvédská masáž

3. února 2009

Budík začal svou práci po šesté hodině, abych zjistil, zda je zajímavý východ slunce. Nebyl, takže jsme spali dál.

Snídaně v Dream Cafe

Na snídani jsme zašli do moderně vypadajícího podniku Dream Cafe. Objednali jsme si oblíbené srílanské palačinky 🙂 . Mirka s jogurtem, já s buvolím tvarohem, oboje zalité palmovým sirupem. Vše bylo velmi pěkně naservírované a vynikající. Jen ta káva… Objednali jsme si Arabica a opět nám přinesli vyždímaný hadr. Myslím si, že množství kafe na naše 2 šálky zalili vodou do celé konvice, kterou přinesli. Není to na Srí Lance zdaleka poprvé, respektive jsme na Srí Lance nedostali „normální kávu“.

Buddhistický chrám Dowa

V naší oblíbenou hodinu – v 11 – kdy slunce začíná pálit, jsme vyrazili za dnešním cílem, chrámem Dowa. Je vzdálený 6 km od Ella a chceme ho dát pěšky. Povedlo se, našli jsme chrám i bez mapy. Na cestě zpět jsme došli do městečka Kumbawela (asi na půli cesty), protože to bylo z kopce.

Zpátky přes hospodu

Vešli jsme do místního baru. Nádherné místo! Jakmile jsme vešli, vše ztichlo a pohledy se upřely na nás. Podnik se skládal z jakési předmístnosti a baru. Obě místnosti měly barový prostor od konzumačního oddělený mříží s okénkem pro podávání – asi jako banky z westernů. Všude bylo přítmí a špína. Spodina a nekalé živly z toho místa dýchaly – mělo naprosto úžasnou undergroundovou atmosféru něčeho a čem všichni ví, ale nikdo jej nechce vidět. Mirka se tam však necítila dobře – čemuž se nedivím – tak jsme šli.

Do Ella jsme si již vzali autobus. Taky proto, že už byly dvě hodiny a slunce už přestávalo tolik pražit, takže jít pěšky ztrácelo smysl 😉 .

V Ella jsme si dali oběd – já tuňákový salát a Mirka rice & curry. Vše opět velmi dobré. Bylo to v restauraci Nes Coffee Shop – Boba Marleyho nepřehlídnete. Na odchodu se nás číšník ptal, kam jdeme dál a Mirka prozradila, že na Ajurvédu. Ihned začala historka o skvělém místě s výbornými referencemi.

Ajurvédská masáž

Kupodivu Mirka na nabídku rychle přikývla a už jsme seděli v tuk-tuku. Za chvilku nám těhotná paní vysvětlovala nabídku se slovy: „very good for you“. Mirka si vybrala proceduru, ale já se přeci jen obměkčit nenechal. Za hodinu se Mirka vrátila s mastnou hlavou a nepřesvědčivým výrazem. Prý to bylo utrpení. Ošklivá neútulná a chladná místnost, masérka nešetrná a při masáži hlavy jí vytrhala půlku vlasů. Nakonec si řekla o dýško s odůvodněním, že jí majitelka téměř nic nedává (procedura stála 2.500 rupií). Opět se potvrdilo nevěřit historce můj bratr má …

Poslali jsme „povinné“ rodinné pohledy, dali si sprchu, dobrou večeři v našem ubytování Tea Garden a šli do místního temného baru, kde teď píšu Srílančana. Samozřejmě jsme středem zájmu nevelkého osazenstva a Mirka je neustále okukována.

Další den: Mno, zítra asi nějaké vodopády, možná Diyaluma – opět nevíme přesně.