9. února 2009
Plán dne je udělat si procházku k nějakým pěkným anglickým stavením. Před snídaní přišel manažírek a řešili jsme náš poslední zítřejší výlet. Máme dvě možnosti: Horton plains (stromy, tráva, Konec světa) a Sinharaja (čti: Sinharádža; prales; Wikipedia: Sinharaja CZ / EN).
Už to, že jsme jeli na jih od Kandy (viz mapa), bylo způsobené tím, že jsme špatně zvolili cestu z Ella do Kandy. Teď se vracíme na místa, poblíž kterých jsme již byli.
Kam na poslední výlet
Stojíme před těžkým rozhodnutím. Hortnonské pláně nebudou nějaký výkřik, ale jsou blízko a levné. Sinharaja je daleko a drahá, ale pralesy ve své původní formě rychle mizí. Po dvouhodinovém rozmýšlení a počítání všech poplatků, které se nakupí a odhadech reálných cen oproti sděleným, se rozhodujeme pro prales.
Město Nuwara Eliya
Nastává naše oblíbená hodina pro výlety – dvanáctá. Vyrážíme koupit do města něco do huby a pak dáme procházku za pěknými domama někam na kraj města. Cesta z hotelu není úplně krátká, ale už nás nepěkné město vítá dotěrnými prodejci a pozdravy. Je pondělí, ale banky jsou zavřené – je totiž úplněk a něco se slaví. Bloumáme městem a hledáme něco k jídlu a pití na cestu. Nejsme už schopný rozhodnout ani na kterou stranu města půjdem – nalevo nebo napravo. Do toho připadá v úvahu taky návštěva nějaké zahrady, o které nevíme, kde přesně je. Jsme už příliš unaveni neustálým zdravením a odpovídáním na stále stejné otázky (odkud jste, jak dlouho, kam jdete), odmítáním tuk-tukářů a taxikářů a dotěrných prodejců čehokoliv, žebráků, neustálým troubením, ale i ježděním z místa na místo, že už se nám vůbec nikam nechce. Jsme na dovolený – nemá cenu dělat si násilí! Mirka nakupuje nějaké jídlo na dnešek a zítřejší snídani, zatímco já čekám venku s dřívějším nákupem a bojuju s tipováním odkud jsem, zdravením a žebráky. Na cestě domů fotím chudinský dvorek za kterým se rozkládá osmnáctijamkové golfové hřiště. Vyšlápli jsme kopec k hotelu a otevírám Forsytha.
Večeře v Rising Lion
Večeři jsme si dali v hotelu – polévku a boloňské špagety s kuřecím. Mirka si objednala Minestrone soup a když ji to přinesli, nestačili jsme se divit. Vypadalo to jako rozpuštěná tubička živočišnýho uhlí. Barvilo to, takže okraje bílé misky byly černé. Když jsme to nabrali lžící, mělo to barvu čaje s hrubší sedlinou. Dělali jsme kolem toho trošku divadlo a personál se asi bavil. O naší – respektive italské – minestrone neměli ani tušení. Číšník nám přinesl minestrone ze kterého je polévka dělaná. Vypadalo to jako hořčičný semínka.
Přečtu asi ještě kousek Afgánce, dopijeme slivovici a měli bysme jít brzo spát.
Další den: Vyrážíme ve 4:00.
Fotogalerie
Popisek fotografie se zobrazí po najetí myší.
