Den 23. – Odpočinek před odletem v Negombo

12. února 2009

Dneska jsem budík v 7 téměř nemohl dospat. Vyspal jsem se dosyta a těšil se na pláž. K snídani jsme snědli vše, co bylo na stole a šli jsme se skrz hotelovou minizahradu vyvalit k vodě. Vlny byly menší než v Mirissa a voda teplá. Plácání se v oceánu a válení na pláži je nejlepší lék na únavu. Ten pocit cíleného a zaslouženého nicnedělání úžasně dobíjel baterky. Klidně bych ještě jeden den snesl. Ve 12 jsme se sebrali a šli na oběd 🙂 .

Cílený zewling

Následovala odpolední část plážového váleníčka a blbnutí v oceánu zpestřeného o hru s nafukovacím míčem. V zásadě se dá míč použít třemi způsoby: pod břicho, pod záda či hlavu a pod zadek. Poloha pod břicho zajistí, aby vás nesmetla vlna (samozřejmě pokud je míč dostatečně velký). Poloha pod hlavu nebo záda je dobrá v tom, že může být čelem k pláži a nechat se unášet vlnami. No a konečně poloha pod zadek je vtipná v tom udržet balanc – nakonec stejně přijde vlna, která vás ze židle sundá 🙂 . Tak to byly krásné starosti, ale také poslední okamžiky u oceánu.

Večeře

Cestou na večeři se díváme, kde utratit poslední rupie a Mirka si kupuje něco na krk a do uší. K večeři si dala kuře s rýží a já pro jistotu jídla dvě – tuňáka se sýrovou omáčkou a hovězí, oboje se salátkem. Konečně kus masa – přežral jsem se krásně. Jídlo bylo dobrý a ceny mírné. Restauraci Bolonghe, nutno doporučit.

Poslední procházka

Ještě jsme šli vyfotit kostel v noci a zastavili se v krámku vedle Ice Bear hotelu a nechali tam hodné paní spropitné. V našem hotelu jsme si dali zmrzlinu a Mirka objednala pro místní kočky – ale přidal se i pes – láhev mléka. Řekl bych, že to měli poprvé. Další den: No a tímto naše pohádka končí, zítra se vracíme do blátivé Prahy…